Útěk v papučích i zpožděné dopisy: Jak probíhal proces s Miladou Horákovou?
Pojďme si společně připomenout další střípek z historie. Dnes je to přesně 68 let od popravy Milady Horákové. Těžko bychom asi hledali někoho, kdo toto jméno ještě nikdy neslyšel.
Kdo ale vlastně byla Milada Horáková, čím na sebe upoutala pozornost a co přesně ji přivedlo na šibenici?
Milada Horáková se narodila v roce 1901 v Praze do rodiny, která měla těžký osud. Kromě Milady měli její rodiče ještě další tři děti – starší Martu a mladšího Jiřího a Věru. Marta a Jiří ale ještě v dětství zemřeli a Miladě tak zůstala pouze malá Věra, o kterou se po předčasném úmrtí matky starala. Dělilo je od sebe dlouhých šestnáct let. Horákovou (tehdy ještě Královou) vyhodili z gymnázia poté, co se účastnila protiválečných demonstrací, což bylo v tehdejší době zakázané. Bylo ji ale umožněno, aby začala studovat na jiném gymnáziu. Následně dala na doporučení svého otce a začala studovat Práva na Karlovce.
Po ukončení studia se provdala za Bohumila Horáka, který byl redaktorem Československého rozhlasu. Páru se v roce 1933 narodila dcera Jana. Horáková se velmi angažovala za práva žen. Chtěla, aby legislativa myslela na jejich rovnoprávnost. Zajímala se také o sociální péči, spravedlnost a zabezpečení.
Během druhé světové války Milada Horáková poprvé na vlastní kůži pocítila lidskou krutost. V roce 1940 byla zatčena (spolu se svým manželem) gestapem za práci v Ženské národní radě. Gestapo navíc zjistilo, že je napojena na odboj, což vedlo k tomu, že byla Horáková vyslýchána a psychicky i fyzicky týrána. K ničemu to ale nevedlo, protože vypověděla jen věci, které už Němci věděli. Nacisté ji po atentátu na Heydricha odvezli do Terezína, kde pomáhala na marodce. V roce 1944 byla převezena do Drážďan, kde se s ni konal soud, při kterém se sama hájila v němčině. Nejprve ji byl navrhnut trest smrti, který se v konečném výsledku zmírnil na osm let ve věznici. Ty si nakonec Horáková odpykávala nedaleko Dachau, odkud ji s koncem války vysvobodili Američané.
Po návratu do vlasti byla členkou parlamentu, ale v roce 1948 přišla o všechny funkce. Na protest proti nástupu komunismu následně složila svůj poslanecký mandát a vrátila se zpátky ke své původní práci na magistrátu, kde pracovala jako sociální referentka. Podporovala lidi, kteří chtěli emigrovat a stále bojovala proti komunistům.
Následně se začal připravovat (na pokyn Gottwalda) soudní proces se třinácti představiteli nekomunistických stran. Důvodem měly být velezrady a špionáže. Horáková před procesem byla opět vyslýchána a také tentokrát musela vytrpět psychické i fyzické týrání, což později dosvědčila její spoluvězeňkyně.
Výpovědi před soudem jsou s obžalovanými dokonale nacvičovány. Horáková se ale často předepsaného scénáře nedrží. Během procesu jsou k soudu donášeny hromady petic, které žádají pro obžalované "zrádce" přísnější tresty.
Žádost o milost odmítla, přesto ji advokát a její dcera podali. Za Horákovou se u prezidenta svými dopisy přimlouvali významné osobnosti, například Albert Einstein nebo Winston Churchill. Horáková před popravou psala osobní dopisy rodině. Ze strany tehdejšího režimu však byl jejich osobní obsah vnímán jako nebezpečí a tak se tato psaní dostala k rodině Milady až v roce 1990. 27. července 1950 v 5:35 ráno byla (jako poslední ze čtveřice odsouzených) popravena oběšením na dvoře pankrácké věznice. Její smrt trvala několik minut. Následně byly ostatky Horákové zpopelněny, nepohřbeny a dosud nebyly nalezeny.
Manžel Milady Horákové o pár let později emigroval do Ameriky, kde také v roce 1976 zemřel. Její dcera Jana byla (na přání matky) vychovávána Miladinou sestrou Věrou. Později dostala vízum a odletěla za otcem.
Kdo ale vlastně byla Milada Horáková, čím na sebe upoutala pozornost a co přesně ji přivedlo na šibenici?
Milada Horáková se narodila v roce 1901 v Praze do rodiny, která měla těžký osud. Kromě Milady měli její rodiče ještě další tři děti – starší Martu a mladšího Jiřího a Věru. Marta a Jiří ale ještě v dětství zemřeli a Miladě tak zůstala pouze malá Věra, o kterou se po předčasném úmrtí matky starala. Dělilo je od sebe dlouhých šestnáct let. Horákovou (tehdy ještě Královou) vyhodili z gymnázia poté, co se účastnila protiválečných demonstrací, což bylo v tehdejší době zakázané. Bylo ji ale umožněno, aby začala studovat na jiném gymnáziu. Následně dala na doporučení svého otce a začala studovat Práva na Karlovce.
Po ukončení studia se provdala za Bohumila Horáka, který byl redaktorem Československého rozhlasu. Páru se v roce 1933 narodila dcera Jana. Horáková se velmi angažovala za práva žen. Chtěla, aby legislativa myslela na jejich rovnoprávnost. Zajímala se také o sociální péči, spravedlnost a zabezpečení.
Během druhé světové války Milada Horáková poprvé na vlastní kůži pocítila lidskou krutost. V roce 1940 byla zatčena (spolu se svým manželem) gestapem za práci v Ženské národní radě. Gestapo navíc zjistilo, že je napojena na odboj, což vedlo k tomu, že byla Horáková vyslýchána a psychicky i fyzicky týrána. K ničemu to ale nevedlo, protože vypověděla jen věci, které už Němci věděli. Nacisté ji po atentátu na Heydricha odvezli do Terezína, kde pomáhala na marodce. V roce 1944 byla převezena do Drážďan, kde se s ni konal soud, při kterém se sama hájila v němčině. Nejprve ji byl navrhnut trest smrti, který se v konečném výsledku zmírnil na osm let ve věznici. Ty si nakonec Horáková odpykávala nedaleko Dachau, odkud ji s koncem války vysvobodili Američané.
Po návratu do vlasti byla členkou parlamentu, ale v roce 1948 přišla o všechny funkce. Na protest proti nástupu komunismu následně složila svůj poslanecký mandát a vrátila se zpátky ke své původní práci na magistrátu, kde pracovala jako sociální referentka. Podporovala lidi, kteří chtěli emigrovat a stále bojovala proti komunistům.
Útěk v papučích
StB si vedla proti Miladě Horákové svazek nazvaný "Akce střed". V roce 1949 byla pak Horáková zatčena ve své kanceláři. Původně měla být evidentně zatčena doma, ale tam objevili lidé z StB pouze služebnou, dceru Janu a Miladina manžela. Ten se pokusil (dokonce v pantoflích) utéct a svou ženu varovat, ale nepovedlo se mu to. Tou dobou už totiž byla zatčena.Následně se začal připravovat (na pokyn Gottwalda) soudní proces se třinácti představiteli nekomunistických stran. Důvodem měly být velezrady a špionáže. Horáková před procesem byla opět vyslýchána a také tentokrát musela vytrpět psychické i fyzické týrání, což později dosvědčila její spoluvězeňkyně.
Výpovědi před soudem jsou s obžalovanými dokonale nacvičovány. Horáková se ale často předepsaného scénáře nedrží. Během procesu jsou k soudu donášeny hromady petic, které žádají pro obžalované "zrádce" přísnější tresty.
Odmítnutí podat žádost o milost
Na konci procesu (přesněji 8. června 1950) jsou vyneseny tyto rozsudky – čtyři doživotní tresty ve vězení, pět trestů (v rozmezí 20 až 28 let) ve vězení a čtyři tresty smrti. Jeden z nich byl udělen právě Miladě Horákové, která se tak stala první a také poslední ženou, kterou komunisté v ČSR nechali popravit.Žádost o milost odmítla, přesto ji advokát a její dcera podali. Za Horákovou se u prezidenta svými dopisy přimlouvali významné osobnosti, například Albert Einstein nebo Winston Churchill. Horáková před popravou psala osobní dopisy rodině. Ze strany tehdejšího režimu však byl jejich osobní obsah vnímán jako nebezpečí a tak se tato psaní dostala k rodině Milady až v roce 1990. 27. července 1950 v 5:35 ráno byla (jako poslední ze čtveřice odsouzených) popravena oběšením na dvoře pankrácké věznice. Její smrt trvala několik minut. Následně byly ostatky Horákové zpopelněny, nepohřbeny a dosud nebyly nalezeny.
Manžel Milady Horákové o pár let později emigroval do Ameriky, kde také v roce 1976 zemřel. Její dcera Jana byla (na přání matky) vychovávána Miladinou sestrou Věrou. Později dostala vízum a odletěla za otcem.
Komentáře
Okomentovat