ZA PENĚZI: Čím naštvat prodavačku a jak ji ukrást dýško

Čím jste jako malé děti chtěly být? Jako malá jsem měla v záloze hned několik nápadů. Patřila mezi ně například herečka – na což jsem ale nikdy neměla dostatečný talent, letuška – byť jsem ještě nikdy neletěla letadlem nebo kadeřnice. Nakonec jsem (kdo ví, jestli napořád) zakotvila u psaní. Stále mě ale fascinuje spousta profesí, u kterých uvažuju nad jejich složitostí nebo samotnou pracovní náplní a někdy si říkám, že bych si o tom třeba s těmi lidmi ráda popovídala.

Budu ráda, když mi dáte do komentářů vědět, o kterých dalších profesích byste si rádi (příště už formou rozhovoru) přečetli! V prvním díle začnu u sebe. U profese, kterou jsem brigádě vykonávala a přišla mi docela zajímavá...  Na závěr navíc najdete pár tipů, které vám v obchodě někdy mohou ušetřit pozdější potíže...

IRONICKÁ ZA PULTEM

Jako studentka jsem se dostala k různým činnostem. Pracovala jsem na koupališti, za barem, ale taky jako prodavačka. Nevím, jestli to bylo tím, že šlo zrovna o období Vánoc, kdy lidi byli nervózní, protivní, nabručení, drzí a někdy taky úplně mimo... Ale nezajímavější prací, která mě nesmírně bavila a zároveň někdy dost vyčerpávala, byla v knihkupectví.

Zbožňuju knížky a tak pro mě bylo senzační přijít každé ráno do práce a nechat se přivítat jejich vůní. Kromě seřazování, vybalování a kódování zboží bylo samozřejmě hlavní náplní to, abych se starala o zákazníky. Překvapovalo mě, že většina z nich byla neuvěřitelně milá. Záměrně píšu většina. Do dneška si ale vzpomínám na to, jak za mnou přišel nějaký starší chlap, který platil kartou a použil na mě hlášku: "Zaplatím to kartou, ale nemám bezkontaktní, takže si ji můžete strčit víte kam..." 

Pozvedla jsem obočí a opáčila, že má nejspíše na mysli terminál. Přišlo mi to jako zbytečná snaha o zajímavost, vtip nebo něco mezi tím. Věřte, že prodavačka, která přijde na šichtu v 8 a končí za 12 hodin, které musí strávit na nohách, na debilní kecy absolutně není zvědavá. 

Ukradené dýško a další strasti

Obecně jsem za dobu, kdy jsem pracovala v obchodě vypozorovala, že nejčastěji nechávali dýško muži. Nevím, jestli to je tím, že umí být méně lhostejní, nebo za tím stalo to, že jsem holka... Ale ženy v 98 % vyškrábly z plastové podložky na mince i tu nejposlednější korunu. A nepřišlo mi na tom nic špatného, protože nechávat dýško v obchodě není ničí povinností. Kuriozitou nicméně bylo, když jeden pán nechal po zaplacení ležet dvě koruny a sotva jsem stihla nějak zareagovat, přiskočila k pultu paní, která je rukou shodila na zem a posléze schovala do vlastní peněženky, zatímco sledovala, jak ji markuju její nákup. 

Často se říká, že by si lidé neměli vylévat zlost na prodavačkách, protože jsou to často ti nejposlednější, kdo za něco mohou. A je to pravda. Věřte, že někdy se i jim samotným zdají interní předpisy nebo chod prodejny totálně stupidní. Každopádně nejčastější větou, kterou jsem slyšela, byla fráze: Dobrý den, já bych se chtěl zeptat, jestli máte knihu... 

Automaticky jsem zapínala na počítači databázi, ve které jsme měli seznam dostupných i nedostupných knih, které se ale daly objednat. Úsměvné mi přišlo, když (a nebylo to jednou) člověk dodal: Ale zapomněl/a jsem autora a teď mi vypadl i název... Je s podivem, že jsme se k tomu často dokázali dovtípit pomocí toho o čem daná knížka je, případně jak vypadá její obal.

Nekradeš ty náhodou?

Z pohledu zákazníka mě vždycky strašně iritovalo, když jsem přišla do obchodu, který byl prázdný a zatímco jsem si prohlížela zboží, prodavačka mi trčela za zadkem a pečlivě monitorovala každý můj pohyb. Cítila jsem z toho nedůvěru, která mě mrzela, ale zároveň jsem ji vlastně chápala. Sama jsem totiž byla svědkem toho, že se nám v obchodě pokoušela krást paní, která přijela novým bavorákem. Když jsem pak někdy třeba sama dostala nařízeno, abych pohlídala nějakého konkrétního zákázníka, jestli se nesnaží něco zcizit, vždycky jsem to spojila s tím, že jsem zároveň srovnávala věci okolo. Myslím, že to tak bylo přijatelnější a méně trapné pro všechny.

Vždycky mě neuvěřitelně pohoršuje, když se najde nějaký chytrák, kterému vadí, že se na den nebo dva obchody zavřou. V Česku se s tím někteří lidé nemohou smířit, protože proč? Protože je problém si nakoupit na dva dny dopředu? V Rakousku se například v neděli a o svátcích do obchodu vůbec nedostanete. Prodavačky taky ocení volno o svátcích, tak jako my všichni. Setkala jsem se už i s názorem, že pokud nechtějí být prodavačky neustále v práci, měly se líp učit. Čpí mi z toho blbost, protože v dnešní době za kasou končí i lidé s tituly. 

Kromě toho, že jsem pracovala v knihkupectví, dělala jsem také v drogérii a s obchodě s oblečením. Na základě těchto zkušeností vám můžu říct, co od té doby dělám jinak...

• Potraviny si často beru ze zadních řad. Dopředu se totiž obvykle dávají věci, které přišly jako první a musejí se dříve prodat, aby neměly prošlou minimální trvanlivost.
• Na vánoční nákupy chodím s dostatečným předstihem. Tedy... Nechodím, ale pokud by mě poslali do háje s tím, že mi nestihnou objednat něco, co momentálně nemají, nečertím se. Takže se zkrátka nedivte, když přijdete tři dny před a ona vám prodavačka řekne, že zboží momentálně není, dalo by se objednat, ale dorazí až po Vánocích... 
• Já sama jsem to sice nedělala ani předtím, ale vždycky mi dokázaly rozhodit sandál fiflenky, které přišly ke stolku, kde jsem právě doskládala trička/kalhoty/tepláky/nevímco a ve snaze podívat se detailně na každý kousek oblečení, případně vyhrabat svou velikost, udělaly z úhledně poskládaného stolu prostor, kde by člověk potřeboval vidle k tomu, aby se tam zorientoval. Vždycky jsem si říkala, že bych chtěla vidět, jak to asi vypadá u nich doma. Věřte, že prodavačky skutečně nejsou placené za to, aby po vás uklízely váš bordel a mají na práci daleko podstatnější věci... 
• Pokud se mi v obchodě líbí nějaký kousek oblečení, který je třeba špinavý nebo děravý, jednoduše si ho buď nekoupím/podívám se, jestli ve stejné velikosti není jiný/koupím si ho a doufám, že půjde vyprat. Nechodím se ptát na slevu. Většinou vám totiž prodavačky (které si toto opět samy nevymyslely) mohou poskytnout slevu cca 5-10%, což je u většiny hader zanedbatelné. Vždycky mě podivovalo, když se nad tím někdo rozčiloval, protože si představoval, že dokáže svetr za 400 stáhnout na 150.