Svědci mu podrazili nohy, maminka se o všem dozvěděla z novin: 49 let od sebeupálení Jana Palacha

Přesně před 49 lety se rozhodl student UK protestně zapálit v samém srdci Prahy. Jméno Jana Palacha znají v Česku snad všichni. Lidé, kteří ale znají detailněji jeho příběh a souvislosti s činem, který podnikl, je už ale podstatně méně. Pojďme se společně ohlédnout do historie a připomenout si, jak zareagovali šokovaní svědci Palachovy akce, kde se dozvěděl bratr Jiří o Janově sebeupálení nebo co momentálně plánují udělat s domem, ve kterém Jan vyrůstal.

Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze, ale s rodiči bydlel ve Všetatech u Mělníka. Jeho tatínek měl vyhlášenou cukrárnu, která mu v roce 1951 byla zrušena a tak nastoupil jako dělník do pekárny. Podle dostupných informací měl Jan ke svému otci velmi blízký vztah. Jeho tatínek ale zemřel poměrně brzy, už v roce 1962.

Palach vystudoval gymnázium a přihlásil se ke studiu na Karlově univerzitě. Přijímací zkoušky se mu sice podařily, přesto nebyl přijat. Údajně pro svůj "živnostenský původ". Na Karlovku se mu povedlo dostat až na třetí pokus, tedy v roce 1968. Na podzim téhož roku se Jan zúčastnil několika protestních akcí proti okupaci, ale znepokojovalo ho, že nebyl vidět žádný výsledek.

Václavské náměstí - 16. leden 1969, 14.45
Jan dorazil ke kašně, kde si odložil aktovku, polil se benzínem a zapálil. Kolem zrovna projíždí tramvaj č. 7, ze které vystupuje několik lidí a snaží se Palacha uhasit oblečením. Nejprve se jej však snaží povalit na zem, což zkouší nejdříve pořádným žduchnutím, pak mu nohy podrazí aktovkou a oheň udusají kabátem.

Za 20 minut nebylo nic poznat

Svědkům Jan sdělil, že má v aktovce dopis. Z něj se přítomní dozví o tom, že jeho čin byl politicky motivován. Do nemocnice pak Palacha odváží sanitka, která zrovna místem projížděla. Dvacet minut po činu už ale není na místě ani památky po tom, co se dělo. Představitelé režimu nechtějí, aby se o Palachově akci vědělo, což ale není možné. Lidé si o tom začínají vyprávět mezi sebou, navíc o všem začínají podávat informace také sdělovací prostředky. Komunisté mají strach ale také z toho, že případných akcí bude přibývat. Jan se totiž v dopisu podepsal jako POCHODEŇ Č. 1.

Z nemocnice volají v 17.00 Janově bratrovi Jiřímu. Důvod jeho zranění mu nechtějí do telefonu říct. Poté, co na nádraží slyší z rádia zprávu o J. P., který se zapálil na Václavském náměstí, ale nepochybuje o souvislosti se svým bratrem. Palachova maminka se o činu svého syna dozvídá z novin spolucestujícího ve vlaku, kterým míří do Prahy, kde se se synem měla sejít kvůli nákupu oblečení.

17. ledna s Janem nahraje v nemocnici psychiatrička Kmuníčková rozhovor. Zjišťuje se také, že 10 dní před svým činem Palach údajně poslal studentskému představiteli Lubomíru Holečkovi dopis s návrhem na obsazení rozhlasu.

19. ledna v 15. 30 Palach umírá.

"Studený oheň"

Reakce na jeho čin na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejvýraznější je vyjádření politika Viléma Nového, který několikrát řekl, že měl být Palach před činem přesvědčen o tom, že šlo o tzv. "studený oheň". K činu ho prý navíc měli přemluvit spisovatelé Vladimír Škutina, Pavel Kohout, studentský představitel Lubomír Holeček, sportovec Emil Zátopek a šachista Luděk Pachman. Toho patrně takto pošpinil, protože Pachman ocenil Palachův čin.

Za tento výrok na Nového všech pět lidí podalo, spolu s Libuší Palachovou, žalobu. Zátopek ji pak před soudem stáhl. Nový toužil po tom, aby se soud odehrál v České Lípě, jelikož byl právě tam zvolen poslancem. To se mu však nakonec nepovedlo.

Prohraný soud a přiřčení nákladů

JUDr. Jarmila Ortová, coby soudkyně, nakonec vinu Novému nepřiřkla. Měl údajně právo, ale i povinnost zaujmout k Palachově akci takové stanovisko, jaké zaujal. Palachova matka navíc musela nahradit Novému náklady na soudní řízení.

Bohužel ani toto nebylo poslední smutnou tečkou na Janovou akcí. Státní tajná bezpečnost se pověsila nejen na advokátku Dagmar Burešovou (jež v soudním sporu zastupovala Palachovu matku), které zabavili pas, ale také na Palachovu matku.

Janův pohřeb se konal 25. ledna a stal se zároveň protestem proti okupaci. V roce 1970 byla z jeho hrobu odstraněna a roztavena bronzová náhrobní deska. O tři roky později byly ostatky Palacha byly bez vědomí jeho rodiny exhumovány, zpopelněny a uloženy na hřbitově ve Všetatech.

Trvalo 20 let, než se skutečně Československo stalo svobodnou a demokratickou zemí. Na Palacha se ale nezapomnělo a tak se na začátku roku 1989 nepokoje lidí, které vygradovaly v listopadu k pádu komunistického režimu, nazvaly "Palachův týden".

Po revoluci byl obnoven Palachův hrob na Olšanských hřbitovech.

O rok později byl Jan Palach in memoriam vyznamenán řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

V současné době se řeší, co bude s domem, ve kterém Jan Palach bydlel. Zvažuje se otevření muzea, bratr Jiří ale v rozhovoru přiznal, že by byl raději, kdyby v domě spíše někdo bydlel.