Blondýna za volantem: Jak ji předjel cyklista a tolerovali ostatní řidiči

Strašně dlouho jsem se nemohla dokopat k tomu, abych začala dělat autoškolu. Nejdříve jsem si to odůvodnila tím, že jsem bydlela na intru, pak maturovala, pak šla na vysokou a pak určitě ještě něco. Nakonec jsem se k tomu rozhodla až letos a mám neuvěřitelnou kliku, že si černého Petra v podobě mě coby žačky vytáhl snad jeden z nejklidnějších lidí na světě. Nedokážu si totiž vysvětlit, jak by jinak bylo možné, že po mě ani jednou neřval, nezmlátil mě a nevyhodil z auta. V tomhle článku vám vysvětlím, proč bych si to zasloužila...



Spousta autoškol střídá teorií s jízdama, u téhle nejprve chodíte na teorii a až potom jdete za volant, abyste na cestě nedělali úplná zvěrstva. A myslím, že je to dobře. Prvních pár jízd nám dali na cvičišti a při mé největší smůle, na cestu jsme vyrazili v den, kdy z nebe téměř padaly trakaře.

Trollič za volantem

Nešetřila jsem auto, učitele, ani ostatní účastníky dopravního provozu. Když jsem po hodině ježdění vyrazila ze sídlištních uliček na cestu a blížila se ke světelné křižovatce, viděla jsem už z dálky zelenou. Upřímně, zpětně by mě samotnou překvapilo, kdybych to tehdy rychlostí 20km/h stihla. Na pokyn učitele jsem tedy před semafory zastavila, vyřadila a stála na brzdě. Mezitím se za mnou začali stavět další auta, což mě začalo dost znervózňovat a když blikla zelená, tak moc jsem se snažila rychle vypadnout, že mi to chcíplo a než jsem se stihla vzpamatovat, zelená byla v háji.

Nikdo netroubil. Paráda.

Chvíle čekání, další zelená, kterou jsem s odřenýma ušima stihla, pustila chodce a jela do háje, zatímco ti za mnou museli čekat na TŘETÍ zelenou. Kdybych se nesmála tomu, že se mi konečně povedlo odjet a navíc pustit své PRVNÍ chodce, asi by mě namísto učitele fackovala alespoň hanba.



"Opatrně, támhle na tom přechodu jsou chodci," zahlásil instruktor a já pohotově dupla na brzdy. Dvacet metrů před tím zmíněným přechodem.

"Jste ostražitá, slečno. To je moc dobře. Ale kdyby za námi někdo jel, tak ho máme v kufru. Oni nebudou vědět, proč zastavíte dvacet metrů před přechodem," komentoval učitel a já měla co dělat, abych se nezačala smát své vlastní blbosti.

Nezdržuju. A dokonce předjíždím...

Postupně se to začalo celkem zlepšovat a tenhle týden bych měla mít poslední jízdy. Docela mě bavilo vidět ten progres, kdy jsem se přestala bát křižovatek, kdy jsem začala každou další jízdu řadit vyšší rychlostní stupeň a kdy pro mě přestalo být noční můrou pouštění chodců. Že už se moje řidičské umění posunulo ze stupně "naprostý břídil" trochu výš jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem na dálnici začala předjíždět auta. I tak jsem ale předtím měla smrt v očích, když učitel vydal pokyn "šlápněte ještě na ten plyn, ať jedeme aspoň těch 130... a nezapomeňte u toho dýchat"

Představila jsem si všechny katastrofické scénáře, všechny tragické nehody, o kterých jsem v práci psala, ale vlastně mě tohle řízení bavilo a když jsem pak musela sundat nohu z plynu, zdálo se mi, že na 80tce jedu hlemýždím tempem.

Každopádně, přesto, že ještě ani nemám řidičák, někteří lidé na cestě mi umí zvednout tlak.

Nejhorší jsou tyhle odrůdy účastníků dopravního provozu:

  • Cyklisti - Nebude jezdit po té cyklostezce, i kdybys ho k ní na kapotě přivezl. A ještě si bude honit ego a předjíždět autoškolu zleva. 
  • Kreténi, kteří troubí na autoškolu (většinou mi to pak chcípne, a já vám to za to přeju)
  • Kreténi, kteří chodí na červenou.
  • Kreténi, kteří si myslí, že s autem zastavíš na pětikoruně, takže ti skočí před auto podle libosti.
  • Kreténi, kteří si na poslední chvíli rozmyslí, že zaparkujou a hodí ti myšku.
A jak vypadala vaše autoškola? :)

Komentáře

Oblíbené příspěvky