Omámeni zamilovaností: Ultimáta, život bez sexu i ve lži

Nedávno jsem dělala rozhovor s jedním populárním knězem, který v odpovědi na mou otázku použil metaforu se zamilovaností. Jak se vlastně člověk cítí, když je zamilovaný. Usmíváte se, všechno je hezké, nic není problém, pořád je na co se těšit. To je ta hezká část zamilovanosti... a teď pár příhod ze života.

Kvůli zamilovanosti v celibátu

Horší je ta druhá strana mince, kdy občas kvůli lásce neuvěřitelně trpíte. Například můj kamarád – byl unešený z jedné dívky. Byla pro něj naprosto dokonalá, měl ji fakt rád, takže kvůli ní poslal do háje svoje „kamarádky“ s výhodami. Jenže to nešlo úplně podle plánu. Takže skončil bez přítelkyně a ještě k tomu v celibátu. 

Kromě toho, že jsme jako zamilovaní schopni se zříct věcí, kterých bychom se za normálních okolností nikdy nevzdali, většinou taky zapomeneme na svou důstojnost a povahu.

Doprošování? Někdy.

O tom by mohla mluvit taky moje sebevědomá kamarádka, která se nikdy nedoprošuje a jedním slovem vás dokáže poslat do prdele takovým šupem, že si ani nestihnete zabalit. Když šlo o lásku, kalkulovala především ty hezké chvíle, které se svým (tehdy bývalým) zažila a na mojí radu „Už mu nepiš, tohle se vyřeší samo“ se vykašlala sotva jsem za sebou zavřela dveře. Sebevědomí zabalila a ozvala se. A vyšlo to. Každopádně myslet jenom na to hezké a pořád se ozývat asi není úplně vždycky cesta k dobrému konci. 

Můj pubertální život byl v tomhle směru celkem legrační. Když jsem zrovna nebyla někým poblázněná, měla jsem pocit, že můj život nemá smysl. Pořád jsem spala, propadala depresím, měla pocit, že mám najednou až příliš volného času. Ale nikdy jsem nešla ze vztahu do vztahu. A možná jsem si tak ušetřila zklamání. 

Nejrychlejší cesta, jak zapomenout na ex

Narozdíl od mé kamarádky. Určitě je další vztah krátce po rozchodu nejrychlejší cesta, jak na svého ex zapomenout… jenže když to tak udělala, hledala dobré věci na klukovi, který na všechno odpovídal lží nebo hraním World of Tanks. Takže šla vlastně ještě navíc z rozchodu do rozchodu.

Já, nebo...

Hodněkrát jsem od různých lidí slyšela, že ve chvíli, kdy si nějaký jejich kamarád najde přítele/přítelkyni, tak jde jejich kamarádství do háje. Nemyslím. Ale připomíná mi to jedno ultimátum, které moje nejlepší kamarádka dostala od svého přítele, jenž se odmítal smířit s mou povahou. Práskl tehdy do stolu s tím, že se se mnou přestane bavit. Tedy vlastně… „Buď ona, nebo já!“… no, už si nepamatuju za jak dlouho se rozešli.

Jaké funny příběhy ze svých vztahů/vztahů svých kamarádů máte vy?