Souhrn informací z 11. září: čemu můžeme věřit?

V tomhle článku nenajdete popis mých pocitů, které následovaly potom, co jsem se dozvěděla o teroristickém útoku na newyorská „dvojčata“. V té době mi byly čtyři roky, takže jediné, co si pamatuju, je jak jsem stála před televizí, máma v náručí držela dvouměsíční sestru a nevěřícně zírala na záběry z Ameriky. Samozřejmě jsem chápala, že to, co se děje, není v pořádku, ale to bylo tak všechno. Až s postupem let jsem si uvědomila, co vlastně to „11. září 2001“ bylo a jak ovlivnilo životy lidí nejen v Americe, ale na celém světě. Nečekejte ale nic moc dojemného. K napsání tohoto článku mě inspirovala debata s manželem mé nejlepší kamarádky, který se v době útoku v Americe nacházel.

Ranní facka pro Evropu

Rozdíl mezi časem v New Yorku a v Praze činí 6 hodin, což znamená, že ve chvíli, kdy let společnosti American Airlines 11 z Bostonu do Los Angeles narazil do severní věže World Trade Center, v Evropě bylo odpoledne. Spousta lidí u televize si po záběrech z New Yorku myslela, že mají přeladěný kanál na nějaký nový akční film z Hollywoodu. Po bolestivém zjištění, že jde o reálné záběry dostali pořádnou facku, ale Evropa tehdy mohla být ještě relativně v pohodě. Děje se to za velkou louží, tisíce a tisíce kilometrů od nás.

Klidná reakce Bushe? Nesmysl

Párkrát jsem se dočetla, že údajně ve chvíli, kdy se celá událost stala, tehdejší americký prezident George Bush zrovna četl dětem ve školce pohádku. Pravda je taková, že on nečetl, pouze se jako posluchač účastnil. Ve chvíli, kdy mu byla celá věc oznámena, nepokračoval s klidem ve čtení pohádky, jak bylo řečeno (protože on tu pohádku nečetl ani předtím), jen tam dál duchem nepřítomně seděl. Věta, kterou pohádka skončila, zněla: další věci přijdou. A taky o  pár minut později přišly…  

Bezpečnostní opatření na letišti

Okamžitě následovala zpřísněná bezpečnostní opatření. Jelikož útočníci na palubách unesených letadel většinou ubodali posádku a vzdorující cestující nožem, po útocích bylo zakázáno vnášet do letadel kapesní nožíky (právě těmi teroristé útočili), nůžky, pilníky a podobné předměty. O pár let později se začalo čachrovat taky s vnášením tekutin do letadel. Na druhou stranu, k čemu jako pasažér na palubě letadla potřebuje nůž? 

Konstrukce staveb

Nejsem zastáncem konspiračních teorií, respektive, vždy si je vyslechnu, ale držím se nohama na zemi a dívám se na reálná fakta, žádné fantasmagorie. Diskuze s manželem mé kamarádky mě ale donutila se pozastavit nad spoustou věcí. 

11. září se po nárazu letadel sice budovy zachvěly, ale následně se vrátily do své předešlé pozice, protože právě takto byly navrženy. Lidé, kteří se tehdy na návrhu a realizaci budov podíleli, zkonstruovali obě stavby tak, aby vydržely požár i náraz letadel. Duševně zdravému jedinci se může zdát, že je to nereálné, ale reálně se to děje. Jen o čtyři roky později totiž došlo k děsivému požáru ve Španělsku. Budova tehdy hořela zhruba 20 hodin, ale její konstrukce vyšla z ohnivého pekla nepoškozená.

Podobně to fungovalo u spousty staveb PŘED i PO teroristickém útoku v Americe.

Druhá věc je, že někteří lidé, a mezi nimi i uznávaní fyzici (jejichž rozbor a zpochybnění výsledků vyšetřování otiskl uznávaný časopis Evropské fyzikální společnosti) pochybuje o tom, že pád budov byl zapříčiněn nárazem letadel a následným požárem, jelikož se dle výzkumu jeví pravděpodobnější varianta, že šlo o řízenou demolici. Věřit, nebo nevěřit?

Co z toho plyne pro USA?

K útoku se přihlásila Al-Káida, čímž si Amerika mohla začít odůvodňovat vojenské akce v muslimských zemích. Ty mimochodem začaly už někdy kolem roku 1903, jaký byl tehdy důvod netuším. Každopádně v roce 2001 svět nemůže akceptovat zabíjení nevinných lidí odůvodněné vírou. Jaký byl na téhle služebce ale záměr USA? Dostat Bin Ládina? Zničit zbraně hromadného ničení? Nebo dostat ropu?

Ona totiž ta Amerika vůbec tak nějak ráda operuje na místech, kde je ropa.

Otázkou zůstává, jestli se spoluprací na invazi státy jako Velká Británie nezačaly kopat vlastní hrob, jelikož o pár let později se teroristických útoků dočkaly i ve své zemi. Zkrátka, jestli nezačaly zasahovat do tiché a pomalé války, kterou vedla USA proti muslimům. Druhá věc je fakt, že obětí 11. září bylo tolik, že není reálné, aby mezi nimi byli všichni pouze americké národnosti.

Další bolestivé probuzení Evropy

Před nějakou dobou se Evropa opět probudila do bolestivého uvědomění. Tentokrát to vlastně ani nebylo probuzení, spíš vystřízlivění. Nikdo nechápal, jak si v západní Evropě může někdo dovolit vtrhnout do redakce, kterou kompletně vyvraždí, kvůli několika karikaturám. V tu chvíli začal řetězec událostí, které francouzská média vysílala téměř živě: policie stíhala útočníky napříč Francií, v Paříži se zase další útočníci zavřeli s rukojmími do krámku s košer potravinami a několik jich zabili. 

Následoval pátek 13., kdy teroristé ve Francii vystříleli klub, ve kterém právě probíhal koncert a do toho ještě několik sebevražedných atentátů. Útok na letiště v Belgii, útok na letiště v Turecku a opět Francie, tentokrát Nice. Pomineme fakt, že k několika útokům došlo (ale zároveň se i několik dalších povedlo odvrátit) v Německu, ty ale neměly tolik obětí a tak se nestaly tolik diskutovanými, spíše se dávaly do souvislostí s uprchlickou krizí.

Nějak se nám to v poslední době začíná kupit.

Co teď a co potom?

Tahle bolest je trochu jiná. Není „to“ daleko. Už se nedá předpokládat, že pro pokoj a mír bude stačit, když se povede společnými silami dopadnout několik chlápků s ručníky na hlavě.

Společný nepřítel totiž umí lidi spojit. 

A skutečně společnost čekala, že zatímco si budeme hrát na lidumily, jakože chceme v zaostalých zemích civilizovat obyvatele, nechají si to všichni líbit? Byl by zázrak, kdyby nedošlo k „založení“ skupin typu Boko Haram, Islámský stát a podobně.

Tak jako tak, 11. září 2001 nejspíš navždy bude pro většinu lidí symbolem toho, že žádné hranice nejsou. Není nic, co by se nemohlo nestát. 

Ale jak z toho ven?

Ztráty na životech? Do dnes nejasné

Po nárazu do budov se sice spousta lidí dokázala zachránit, ale téměř tři tisíce lidí zemřeli. Do dnes jsou v Americe někteří lidé pohřešováni a nedá se s jistotou určit, zda zemřeli v souvislosti s pádem dvojčat, případně se jim stalo něco jiného. Kromě záchranářů, kteří obětovali své životy, aby druhé zachránili, zemřeli lidé různě. Někteří uhořeli (do dnes je na internetu video, kde dívka uvnitř budovy volá mobilem o pomoc, popisuje, že je všude kolem oheň, nemůže dýchat a zatímco ji operátorka utěšuje, že brzy na místo přijde pomoc, dívka křičí bolestí, jelikož ji pohlcují plameny a následně hovor ukončí obrovská rána). Jiní raději svůj život ukončili dřív skokem z okna, případně zemřeli při chaosu, který nastal poté, co lidé utíkali z ohnivého pekla po schodišti. Do dnešního dne ale žijí lidé s rakovinou, kterou jim přivodil prach z budov.