Vítejte na pracáku! Na jaké zážitky se připravit?

Připadá mi, že většina blogů je strašně pozitivních, s přesvícenými obrázky, všechno je fajn, život je skvělý... Ale on ten svět není vždycky takhle pozitivní. Třeba když jsem podala výpověď v bulváru a kvůli zdravotka se zapsala při hledání práce na pracák, nebyl můj svět pozitivní ani trochu. Přiznávám, že jsem měla předsudky a jedním dechem dodávám, že se naplnily.

"Dobrý den, já se přišla zapsat do evidence," oznámila jsem tiše slečně u okénka, které mi (kromě toho, že u něj byla židle) připomínalo stánek s rychlým občerstvením. Už jen tohle místo mi připadalo, jako ideální prostor pro to, aby se člověk svlékl z důstojnosti. 
"Máte za předchozí dva roky odpracován alespoň rok?" zeptala se.
Ne, já sotva skončila se školou a pak pár měsíců psala.
"Dobře, v tom případě nemáte nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale v případě, že byste finančně strádala, pak si můžete zažádat o dávky v hmotné nouzi," oznámila mi, zatímco podávala lejstro.
Netřeba. Jednak jsem nepočítala, že bych se tak dlouho zdržela a druhák peníze byly to poslední, co mě motivovalo k zápisu na pracák. Při pohledu kolem mi došlo, proč se na vás lidé dívají blbě, když řeknete, že jste na pracáku. Ona totiž není ostuda tam přechodně být. Ostudu z toho vytvořil až specifický typ lidí, který tam tráví půlku svého života. Nebo možná většinu.

Na chvíli jsem přestala vyplňovat dotazník, když jsem si vzpomněla na slova kamarádky, která na pracáku byla zařídit něco ohledně mateřské. 
"Přišla jsem tam, seděly tam dvě baby, které mě chtěly pustit před sebe. Tak jim říkám, že je to v pohodě, že je nebudu předbíhat. Řekly mi na to, že je jim tam dobře, protože tam na ně neserou holubi... no. Tak já nevím."

Podala jsem slečně v okénku vyplněný papír a sledovala, jak na všechno lepí kódy, které čtečkou scanuje do počítače. Když mi pak podala kartičku s mým jménem, jménem paní, která mě má na starost a několika kolonkama na dny schůzek, všechno to na mě dopadlo. Berou mě do party. Podobnou kartičku jsem měla naposledy do knihovny. Tam mě taky vzali mezi sebe. Pořádaly se tvůrčí dílničky, přespávání v knihovně, autorské čtení... Tehdy jsem ale měla radost, která se momentálně nedostavovala.

Nemohla jsem si pomoct, ale hned potom, co jsem za sebou zabouchla dveře, vylila jsem si na dlaň snad půlku antibakteriálního gelu a měla chuť se hned celá osprchovat. Připadala jsem si jako primadona, ale když jsem viděla, kdo všechno tam sahá i jen na kliku u vchodových dveří, dala jsem sama sobě zapravdu.

Během měsíce jsem přišla na první schůzku k zprostředkovatelce, která s Vámi řeší (podle oboru, který máte vystudovaný) všechno kolem práce. Vyptává se, kam jste psali, dává tipy, kam napsat a (v případně, že jste na pracáku dlouhodobě – tuším, že je to nějak 5 měsíců) po Vás také chce (bez ohledu na to, jestli jste nebo nejste na podpodře), abyste se na každém pohovoru doprošovali o razítko na důkaz, že si tu práci fakt sháníte.

Ale zpátky k tomu, co jsem chtěla říct. První schůzku jsem měla přesně na osmou hodinu, kdy se pracák otevírá. Protože dveře kanceláře, kam jsem měla za svou zprostředkovatelkou jít, byly zamčené, posadila jsem se naproti nim a sledovala, jak zástupy lidí chodí do dveří ke svým přiděleným pracovnicím. Na konci chodby mají své kanceláře úředníci, se kterými se řeší finanční podpora. A podle toho tak trochu vypadalo složení lidí, kteří tam mířili...

Prošel kolem mě chlápek s dost šíleným úsměvem a chtěl vejít do oněch dveří, ve kterých si vyvolení mohou zajistit finanční jistotu.
"Ona tam někoho má," upozornil ho Rom, který rovněž čekal přede dveřmi.
"Jakto? Dyk já tam mám jít na osmou! A dyž v osm otevírají dole, tak je logické, že tady budu v osm nula jedna, ne?" zachechtal se.
Nakonec se posadil vedle snědého chlápka a sundal si čepici.
"A ty k ní jdeš taky, jo?" optal se.
"Ano," přikývl Rom.
"Tak běž přede mnou. Já se tady ještě trochu hodím do pohody. Jedu rovnou z hospody. Po sedmi letech se ve Vítkovicích sešla dobrá parta, tak jsme jeli až do teď. Tak klidně běž, já půjdu po tobě, aspoň ještě trochu vystřízlivím," navrhl nakonec.
Jestli se spolu skutečně domluvili, to jsem už nepostřehla. Jednak jsem byla v šoku a druhák se konečně odemkly dveře k mé zprostředkovatelce. Uvědomění, že teď patřím k téhle skupině lidí, mě docela zasáhlo.

Paní v kanceláři působila dost odměřeně, ale po krátkém rozhovoru zjistila, že nejsem z těch, kteří by se na pracák zapsali kvůli své lenosti a zjistila, že mezi netáhla nepatřím. Posléze to diplomaticky i řekla a zároveň dodala, že nevidí důvod mě tam brzy zase hnát. Oddechla jsem si, ale vzápětí si zase povzdychla. Každý "nováček" totiž musí na úvodní schůzku, kde mu řeknou na co všechno má/nemá nárok a jaké jsou podmínky proto, aby Vás nevyrazili.

Zajímavé je například to, že pokud chcete brigádu, můžete ji uzavřít jen na DPČ a vydělat si můžete maximálně polovinu minimální mzdy, což musíte úřadu prokázat. Pokud pracujete v místě, které je od Vašeho trvalého bydliště daleko, máte nárok na to, aby Vám stát proplácel cestu. A podobně...

Každopádně, abych to shrnula. Moje nejhezčí vzpomínka na pracák byla jednoznačně ta, kdy jsem přišla zažádat o vyřazení z evidence poté, co jsem uzavřela smlouvu ve firmě, kde pracuji. Pokud můžu radit, jestli jste se vykašlali na práci, hledáte novou a nemůžete najít, ale máte možnost alespoň brigády, běžte do toho a zdravotko si zaplaťte sami. Ani nevíte, kolik šoků, šílených historek a studu si tím ušetříte...


Komentáře

  1. Jelikož jsem zrovna psal absolventskou práci na téma hledání zaměstnání, vím z výzkumu, že pracák má úplně tu nejnižší příčku co se týče snahy jej využít k hledání, úspěšnosti v hledání a podobně. Že je to až takový horor, to jsem tušil, ale nevěřil. Smutné. Instituce, která má být první pro pomoc s hledáním je katastrofa. No, věřím, že většina lidí raději přejde z jednoho zaměstnání přímo do jiného. Na tomhle místě bych se raději nezdržoval vůbec. A je fajn, že ty už taky nemusíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si to vlastně taky myslím. Zrovna u té paní, kam jsem chodila já, jsem viděla přede mnou/za mnou spíše lidí, kteří vypadali, jakože mají zájem si práci najít... Ale valná většina dalších, které jsem tam míjela, na to naopak moc nevypadala. Na druhou stranu, co mi paní ukazovala pár nabídek práce, které tam zrovna v mém/příbuzném oboru měli, tak šlo poznat, že je to mnohdy šílenost za minimální mzdu. Jenže když je bída a člověk chce pracovat, vezme i tu bídu, alespoň na přechodnou dobu...

      Vymazat
  2. Jo, taky jsem to jednou řešila. Člověk si připadá, jako blázen. Taky se mi líbí, že stát neustále říká, že nezaměstnanost klesá, ale řekla bych, že převážně na papíře. Právě kvůli těm, kteří mají dpp a odmítají se jí vzdát jen proto, aby něco dostali. (Díky toku jsem si třeba já přišla dost nesystémově 😄). Ale asi si tím musí projít každý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, já taky byla nešťastná, když se mi nic nerysovalo a v telce už hlásili, že v dnešní době skutečně nepracují jen ti, kteří pracovat ani nechtějí. Jenže to je otázka no, zrovna naše město je dost průmyslové a nabídky tady jsou většinou na obráběče kovu a podobně, v mém oboru moc ne. A co jsem se pak dívala po nástěnkách, když jsem šla zažádat o vyřazení z evidence, tak zrovna naše město je asi na čtvrtém místě co se týče nedostatku pracovních míst nebo tak něco... Dost se u nás teď v různých institucích propouštělo, tak to na tom nejspíš bude mít také nějaký podíl.

      Vymazat
    2. Je to bída, no. Ale člověk se nesmí vzdát. Vždy je nějaká cesta.

      Vymazat
  3. Šmarjáá, to jsou zase kecy. Já jsem taky na pracáku vídala i české občany, kterých se člověk štítil dotknout. Ale nějak jsem neměla potřebu to šířit. Jenže ono je to dneska strašně "in" všude psát o Romech, alespoň ti to zvýší četnost. Ten bulvár k tobě sedí. Ten článek je strašně povrchní a fakt jsou tam mnohem horší věci, než lidi, které tam potkáš. Třeba, že takhle instituce je úplně zbytečná a nijak v hledání práce nepomůže. Stejně jako jejich milionové projekty, do kterých člověk vstoupí s nadějí, že na konci konečně bude mít práci a ono nic. Zbytečné investované peníze do projektu, který slibuje mnoho, ale nakonec zjistíš, že je dělají jen proto, aby měli práci měli ti, kteří ty projekty realizují. Ono se toho dá vypsat víc, jako třeba přístup těch pracovníku k lidem... Možná kdyby si psala o tomhle, tak by to bylo i zajímavé čtení. Ale tohle je jen jeden dlouhý brečík o ničem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám z toho podobný pocit. Ano, potkala jsem tam lidi, kteří páchli močí nebo alkoholem na sto honů. Ale nevidím důvod, proč z toho dělat historku dne.
      Na pracáku jsem byla měsíc a půl - záměrně. Dala jsem výpověď v práci a chystala se na studijní zahraniční pobyt. Mezitím jsem se chtěla v klidu přestěhovat a dát si do kupy doklady a protože jsem měla odpracováno dost, řekla jsem si, proč státu ty peníze nechat. Vzhledem k tomu, že jsem dala výpověď sama, dostala jsem 60% své průměrné mzdy. Kdybych byla propuštěná, bylo by to více.
      A jak píše Eliša - taky mě zajímaly ty jejich spešl projekty. Byla jsem na informační přednášce, kde nám o tom básnili, abych zjistila, že vlastně nechápu, pro koho to je určeno - aby Vám takovou šanci dali, musíte být na pracáku 5 měsíců a déle, což pokud jste průměrně schopní a alespoň s jednou rukou, tak tam tak dlouho ani nevydržíte, protože pracovních příležitostí je trilion. I kdyby to měl jít člověk někam zkusit na týden a pak se vrátit. A chodit na pravidelné schůzky, aby člověk jen předstíral, že něco hledá, to bych tak dlouho fakt nedávala.
      Taky jsem se na ÚP těšila, protože jsem slyšela všechny ty hororové historky o arogantním chování pracovnic a chtěla jsem si na tom otestovat svoji asertivitu. Nic takového se však nekonalo - zřejmě za to mohl VŠ titul, asi u nás na malém městě trochu respektu ještě vzbuzuje...

      Vymazat
    2. Naprostý souhlas. Čekala jsem něco víc zajímavějšího, než jen článek o tom, že se autorce nelíbilo sedět v čekárně s romy..

      Vymazat
    3. Elišo, kdybych chtěla psát o Romech, pracák do toho vůbec netahám :) jsem ze severu, takže věř, že příhod bych si našla víc než dost. Libi se mi, jak zmiňuješ povrchnost a na základě jednoho článku posoudíš, jestli se ke mně hodí bulvár, nebo ne. Každopádně díky za zpětnou vazbu. Článek vznikl na základě toho, co jsem tam sama zažila a myslím, že jsem to popsala nejlépe, jak jsem uměla. Samotné mi není moc líto, že jsem z pracáku nestihla mít více zážitků, byť chápu, že pro čtenáře by to asi bylo zajímavější... :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky