Ironické Vánoce: přejeté nohy, banování na FB a vyprodané sprcháče

Přeplněné obchody, hromadné označování na FB od lidí, o kterých jste přesně rok neslyšeli (a jakmile takhle začnou rozdávat dobrotu více než dva lidi, máte chuť je fofrem zabanovat), přejeté nohy nákupním vozíkem a všude přinasranci, kteří jsou už teď naštvaní, kvůli té hromady peněz, kterou utratí. A taky kvůli tomu, že v lednu začnou vyhlížet výplatu hned, co se zbaví opice. Novodobé symboly Vánoc.

Jednu dobu jsem tímhle vším byla tak unavená, že jsem se na nákupy dárků vykašlala a šla něco pořizovat až 24. prosince. Světe div se, bylo to jedno z mých nejhorších rozhodnutí v životě. Všichni sice neuvěřitelně spěchali, takže na sebe ani nestihli být hnusní, ale takový chaos jsem do té doby neviděla ani v americkém filmu.

Smrdíš
Regály se sprcháčema byly beznadějně prázdné, což mě donutilo se u nich na chvíli zastavit a pofilozofovat. Proč sakra někdo dává jako dárek sprchový gel? Chce tím obdarovanému decentně naznačit, že smrdí? Nebo že nemá smysl pro fantazii, takže ho nic lepšího nenapadlo? Nebo si potrpí na praktické dárky a nerad by koupil něco nad 100 korun, co by při další návštěvě objevil ležet ladem?

Někdy začátkem listopadu jsem měla takový hezký pocit, který jsem neměla už přibližně šest let. Takový, že mě tyhle Vánoce asi budou bavit. Že dárky nakoupím někdy na začátku prosince a tak týden před Vánocema si zajdu do nákupáku na kávu a budu škodolibě sledovat všechny ty stresaře, kteří jsou nasraní na celý svět. Místo toho jsem tenhle pocit příjemně hřejivých Vánoc ztratila a zatím to vypadá, že se úspěšně zařadím do skupinky právě těhle kyselých zákazníků.

Do obchodu s nožem na krku
Bude mě od nich dělit jen to, že se budu zlobit sama na sebe. Že jsem všechno nenakoupila s časovým odstupem a nuceně teď lezu do obchodů s tím, že už prostě něco vybrat prostě musím. Doby, kdy jsem jako pětiletá balila pod stromek věci, které jsem našla v pokoji, jsou totiž nenávratně v tahu. A ty další, kdy jsem jako sedmiletá koupila celé rodině svíčku, ty už jsou taky v háji.

Stejně jsou pro mě tyhle Vánoce něčím jiné. Poprvé v životě jsem nebyla schopna definovat, co bych pod stromkem ráda našla já. Vždycky to byla alespoň nějaká jedna malá věc, o které jsem věděla, že bych ji vážně chtěla. A že když budu trhat papír u posledního dárečku a budu vědět, že to není právě tahle vysněna věc, projede mnou oštěp zklamání a trocha smutku.

Jenže tentokrát? Nic. A myslela jsem to skutečně vážně.